5. října 2026
Aktuálně z osobní asistence
Když člověk potřebuje pomoc s běžnými věcmi, nemusí to hned znamenat, že musí opustit svůj domov. Právě s tím může pomoci osobní asistence. O rozhovor na téma osobní asistence jsme požádali Janu Heczkovou, DiS., vedoucí Charitní pečovatelské služby a osobní asistence.
Osobní asistence je služba, která v Oblastní charitě Hradec Králové začala fungovat před dvěma lety. Co bylo na začátku? Co vám v péči o lidi doma dlouhodobě chybělo?
Když jsme se rozhodli osobní asistenci nabídnout, reagovali jsme především na situaci v regionu. Kapacity jiného poskytovatele byly dlouhodobě naplněné a bylo zřejmé, že lidé tuto službu potřebují. Od prvního rozhodnutí k jejímu skutečnému zahájení ale uběhlo celých šest let. Byl to dlouhý proces, ve kterém jsme řešili komunikaci s úřady, stabilizaci našeho týmu pečovatelské služby a řadu dalších věcí. Dnes už osobní asistence funguje dva roky a já jsem ráda, že jsme vše zvládli a nevzdali.
Když se řekne osobní asistence, může si každý představit něco trochu jiného. Co je podle vás její největší síla?
Asi už samotné slovo napovídá – každodennost. Osobní asistence je praktická pomoc s tím, co člověk v běžném životě potřebuje. Nejde ale jen o to něco za něj udělat. Naopak se snažíme, aby si co nejdéle zachoval svoje schopnosti, motoriku, paměť a možnost rozhodovat o svém životě.
S klientem můžeme jít nakoupit, vyřídit pochůzky, pomoct mu s běžnými věcmi, ale zároveň ho vedeme k tomu, aby si v rámci svých možností co nejvíce věcí zvládal sám. To je pro jeho důstojnost strašně důležité.
Takže někdy je vlastně důležitější neudělat něco za člověka, ale být mu nablízku, aby to ještě zvládl sám?
Přesně tak. Rodiny mají často obrovskou snahu pomoci a někdy za člověka udělají všechno. Je za tím láska, ale také strach. Třeba aby nespadl, aby se mu něco nestalo. Jenže tím může senior postupně přijít o dovednosti, které ještě má.
Osobní asistent může být v tomto dobrým partnerem. Pomůže tam, kde je to potřeba, ale zároveň nechává člověku prostor být pořád sám sebou.
Co bývá okamžikem, kdy člověk zjistí, že už na některé věci doma nestačí? Někdy se to stane velmi rychle. Člověk může po úrazu najednou potřebovat pomoc fyzicky. Jindy začne postupně ztrácet orientaci v čase, zapomínat nebo mít problém zvládat věci, které pro něj ještě nedávno byly úplně běžné. A právě tehdy může být pomoc zvenčí velmi důležitá.
Osobní asistence ale nepomáhá jen samotnému klientovi. Jak důležitá je pro rodinu? Obrovsky. Někdy rodině stačí třeba pět hodin jednou týdně. Zní to jako málo, ale pro člověka, který pečuje každý den a je unavený, to může znamenat strašně moc. Ví, že je o jeho blízkého dobře postaráno, může si odpočinout, zařídit si vlastní věci nebo prostě na chvíli vypnout. U některých klientů může osobní asistent zajistit péči i několik hodin denně. To je důležité například u lidí s demencí, kde je potřeba přítomnosti a dohledu mnohem větší.
A není pro jednoho člověka příliš náročné být s klientem třeba osm hodin? Je to náročné, a proto jsme nastavili systém, kdy se u klienta pečovatelé střídají. Osvědčilo se nám to. Chrání to pracovníka, protože několik hodin intenzivní péče může být opravdu vyčerpávajících. A zároveň se může stát, že si klient a konkrétní pečovatel jednoduše lidsky nesednou. Když všichni od začátku vědí, že se pracovníci střídají, je to přirozenější pro obě strany.
Do domácnosti ale nepřichází jen pracovník. Přichází člověk do něčího soukromí. Jak se vlastně rodí důvěra? Někdy okamžitě, někdy to chvíli trvá. Vstupujeme člověku do jeho prostoru, do jeho zvyklostí a soukromí. Je proto potřeba respektovat jeho tempo. Nejsme tam od toho, abychom mu říkali, jak má žít. Jsme tam proto, abychom mu pomohli žít co nejvíce tak, jak byl zvyklý. A právě proto je osobní asistence hodně o vztahu.
Zmínila jste, že klient potřebuje zůstat sám sebou. Jak důležitá je podle vás v péči jeho vlastní hodnota? Velmi. Člověk, který potřebuje pomoc, může být frustrovaný, unavený, někdy i naštvaný. Může mít pocit, že už nic nezvládá. Osobní asistent se někdy stává takovým hromosvodem – klient se mu svěří, postěžuje si. A je potřeba to přijmout. Pořád je to člověk z masa a kostí, který má svoje emoce, bolesti, obavy i radosti.
A dostáváte se s klienty i k tématu, o kterém se rodinám často mluví těžko – ke smrti a konci života? Ano. V rámci osobní asistence máme projekt, ve kterém se učíme o smrti s klienty otevřeně komunikovat. Když spolu trávíte více času, někdy vám klient řekne věci, které své rodině říct nedokáže. Může otevřeněji mluvit o tom, jak si představuje konec života, čeho se bojí nebo co je pro něj důležité.
Pro rodinu je to samozřejmě citlivé téma. My se pak můžeme stát určitým prostředníkem. Pomáháme, aby se potkaly představy klienta a jeho rodiny. Aby klient mohl být v klidu a rodina také věděla, co si přeje.
Když se na osobní asistenci díváte po dvou letech, co vás zatím nejvíc potěšilo? Že se ji daří dobře budovat. Máme tým, který funguje a drží pohromadě i přes změny, které přirozeně přicházejí. Jsem na něj opravdu pyšná.
A co byste řekla člověku, který si dnes říká: „Ještě to zvládneme sami“? Řekla bych mu: „Když si řeknete o pomoc, neznamená to, že situaci nezvládáte. Znamená to, že chcete, aby ji zvládal i člověk, o kterého pečujete – a abyste ji zvládli i vy.“ dodala na závěr Jana Heczková, Dis., vedoucí Charitní pečovatelské služby a Charitní ošetřovatelské služby.
Od 1. 1. 2026 je sociální služba osobní asistence, poskytovaná Oblastní charitou Hradec Králové, podpořena Královéhradeckým krajem, z OPZ+ a státního rozpočtu. Cílem projektu Rozvoj osobní asistence v Královéhradeckém kraji, reg. č. CZ.03.02.01/00/22_003/0005827, je zvýšení dostupnosti a kvality terénní sociální služby osobní asistence v Královéhradeckém kraji. Podpora v rámci projektu je pro rozvoj osobní asistence velmi důležitá. Umožňuje službu dále rozvíjet, zvyšovat její dostupnost a nabídnout potřebnou podporu více lidem, kteří chtějí zůstat co nejdéle ve svém přirozeném domácím prostředí.
