18. září 2026 Aktuálně Noclehárna

Bez domova. Ale ne bez příběhu.

Sedmdesátiletý muž bydlel v Azylovém domě Domu Matky Terezy. S naší pomocí měl podané žádosti do domovů pro seniory a čekal, až na něj přijde řada. Mezitím se jeho zdravotní stav zhoršoval. Opakovaně končil v nemocnici a lékaři u něj diagnostikovali středně těžkou demenci. Z azylového domu přešel do zdravotní péče. Čekali jsme, že jeho další cesta povede do gerontopsychiatrie nebo zařízení dlouhodobé péče, kde o něj bude postaráno.

Po několika týdnech ale přišla zpráva, že je propuštěn. Jednoho pátečního rána přijela před Dům Matky Terezy sanitka. Muže vysadili před branou a odjeli.

Sedmdesátiletý člověk s diagnostikovanou demencí najednou stál sám na ulici.

Nevěděl, jaký je den, měsíc ani rok. Nevěděl, jaké léky má užít ani kdy je naposledy dostal. Přestože měl v propouštěcí zprávě uvedeno, že je orientovaný a trpí lehkou demencí, jeho skutečný stav byl jiný. Naštěstí poznával nás a souhlasil, že společně pojedeme do nemocnice. Lékař po vyšetření potvrdil, že muž není schopen zůstat sám venku, protože by byl ohrožen na životě. Po několika hodinách se podařilo zajistit místo na psychiatrii a následně další péči. Večer nám muž poděkoval. Především za to, že dnes nebude muset spát na ulici. 

Když člověk propadne mezi systémy

Tento příběh není jen o jednom člověku. Ukazuje, jak snadno může člověk propadnout mezi jednotlivými službami a systémy. Azylový dům řešil jeho bydlení. Nemocnice jeho zdravotní stav. Následná péče zase to, zda může být propuštěn. Každý řešil svou část. Ale kdo zajistí, že mezi nimi nezůstane člověk, který si sám pomoci nedokáže?

Bezdomovectví totiž nemá jednu podobu. Za člověkem na ulici může být nemoc, vysoký věk, ztráta práce, bydlení, vztahu nebo rodinného zázemí. Někdy stačí jedna životní událost. Jindy se problémy postupně nabalují, až člověk nemá kam jít.

Být bez domova neznamená být bez příběhu. Možná je právě čas přestat soudit a začít se ptát: Opravdu chceme lidi bez domova házet do jednoho pytle – bez ohledu na jejich příběh, věk nebo nemoc? Jak dlouho byste na ulici vydrželi vy? Kdo by vám pomohl, kdybyste už sami nedokázali požádat?