21. října 2026 Tříkrálové články, texty

Jsme tady i pro ty dny, kdy se to nelepší.

Umírání blízkého člověka je jedním z nejtěžších období v životě. Domácí hospicová péče a Poradna Domácí hospicové péče pomáhají rodinám, které si přejí zůstat se svým blízkým doma až do konce. Příběh, který napsala sociální pracovnice Kateřina Krtičková ilustruje, jak důležitou oporou může být v těžkých chvílích. I díky Tříkrálové sbírce můžeme být nablízku lidem, kteří nás potřebují. 

Dívám se na prázdné polohovací lůžko v obýváku. Bude ho potřeba vrátit do Půjčovny. Už je to domluvené, zítra pro něj přijedou, rozmontují a odvezou. Pomohlo v této rodině na celé tři týdny. To je hodně, někdy pomůže i jen na dva dny, nebo – na jednu noc. Sleduji, jak muž, který je asi 48 hodin vdovcem, zručně skládá do tašky zbylý materiál. Předávám mu kondolenci od týmu Domácí hospicové péče. Nabízí mi za to čaj. „Víte, nám to tak pomohlo, že jsme mohli být až do konce s ní. Nemysleli bychom si, že to zvládneme. Nečekali jsme, že to bude tak rychlé.“ Obdobné věty jako na tolika návštěvách, které po úmrtí nabízíme. „Když manželka zemřela a volali jsme hned sestřičce, byli jsme vděční že přijela a pomohla nám v těch prvních hodinách.“

 

Vzpomínám na první hovor s pánem a jeho dcerou. „Manželce to včera oznámili, že už pro ni v nemocnici nemohou víc udělat.

Řekla, že chce domů, ale já mám obavy, jak to budu zvládat.“ Domlouváme dotažení žádosti o příspěvek na péči. Nabízím ošetřovné pro dceru, která občas pomáhá. Zjišťujeme kapacitu pečovatelských služeb v jejich regionu. Domlouváme zapůjčení postele.

„V nemocnici vůbec nechce jíst, to musíme doma dohnat. A pořád by jen spala. Na procházku ji vezmeme. Teď ještě nemá sílu z postele vstát, ale…“ Záleží jim na ní. Chtějí pro ni vybojovat naději, ať je to v tomto případě cokoli – zlepšení nebo ještě hodně dní.

První dny doma společně s naší péčí jsou plné radosti a úlevy. Konečně doma. Léky zabírají. Návštěvy vnoučat, sousedů, kamarádek. „Jen jí pořád nějak nechutná.“

Nemoc přišla s paní domů také. Pán volá večer a ještě jednou v noci. Domlouvá se na podání léků a plánu na noc. „Vždyť včera měla tak hezký den.“ Druhý týden už všichni vidí, že na procházku to nebude. Ani zítra. Dcera nastupuje na ošetřovné. „Mami, jen třeba ochutnej, to nevadí, že to nesníš celé.“
Cíl: bez bolesti, bez nesnesitelného utrpení, s vidinou úlevy kdykoli se nemoc o sebe přihlásí. A také – podpořit ty, kteří pečují. „To už se to nezlepší?“ Jsme tady i pro ty dny, kdy se to nelepší.

Třetí týden: Pacientka má sílu otevřít oči. „Tuhle se usmála na dceru. Proč nechce, abychom ji drželi za ruku?“ – a taky věta: „Jak dlouho to bude myslíte ještě trvat? Co si počneme, vždyť ani nevím, co se má pak dělat…“ Hrneček má trochu prasklé ucho, mícháme s pánem mlčky ten čaj. Tři týdny. „Budete mít pohřeb?“ – „Ne, manželka by si to nepřála a já taky nejsem na to zvědavej.“ – To je škoda, myslím si, ale neřeknu nic. Každý hledáme, jak se vyrovnat se zármutkem po svém. Tady se stalo hodně dobra, ke kterému se rodina může ve svém smutku vracet.

Tři týdny života. Každý jako dar od jednoho ze tří králů. Být doma. Být mezi svými. Být brán takový, jaký jsem. Děkujeme. Díky finanční pomoci z tříkrálové sbírky můžeme doprovázet nevyléčitelně nemocné do jejich vlastních Betlémů.