Ivana, která od listopadu dochází za seniorkou napsala: " S dobrovolnictvím jsem neměla zkušenost a nevěděla jsem, do čeho jdu. S paní Hanou se pravidelně jednou týdně setkáváme. Obě jsem měly obavu, zda si k sobě najdeme cestu. Ona měla navíc obavu, zda si to nerozmyslím. Pokaždé vyrazíme na procházku, bývá již oblečená a těší se. Povídáme si, i se spolu smějeme. Paní se zpočátku obávala chodit dál od domu, nevěřila si. Největším dosavadním úspěchem bylo, že po dlouhé době navštívila obchodní centrum a udělala si drobný nákup. Měla z toho velkou radost. Vnímám, že paní Haně prospívá, když se potká se sousedy ze sídliště, zastaví se na řeč, je vděčná za pozdrav, pohladí pejska.

Moc se osvědčilo časté povzbuzení a někdy vlídné slovo podpory, když se paní příliš kriticky hodnotila.

Pokaždé je to přínosné setkání a věřím, že paní to také vyhovuje."