24. října 2022
Aktuálně Pečovatelská služba
Charitní kořeny sahají hluboko do historie, do období od konce první světové války a rozpadu Rakouska-Uherska. Plně profesionální organizaci se podařilo vybudovat až po změně režimu, v roce 1989. V Hradci Králové inicioval zřízení tehdy Městské charity Výbor křesťanské pomoci. U zrodu Oblastní charity Hradec Královév roce 1992 stály před 30 lety tehdy Charitní ošetřovatelská služba a pečovatelská služba a Azylový dům pro muže.
Pečovat o lidi, pomáhat jim v jejich vysokém věku či handicapu důstojně žít doma v domácím prostředí, byla myšlenka, která dala před 30 lety vzniknout Charitní pečovatelské službě, které sídlí v uličce Na Kropáčce u Velkého náměstí a zaměstnává 27 pečovatelek, čtyři pečovatele, tři sociální pracovnice a vedoucího služby.
Tři desetiletí činnosti pamatují celou řadu pečovatelů a pečovatelek. Každý zanechal nějakou stopu. Každý ke své práci přidal i kus svého srdce. „Profese pečovatele je psychicky i fyzicky velice náročná, ale těší mě, že náš kolektiv vše společně dobře zvládá. Sdílíme radostné chvilky z práce v terénu, umíme si poradit a povzbudit se, když je problém. Každý den vyjíždíme za našimi klienty do jejich domovů. Pomůžeme a zase jdeme dál. Na prahu každého domu, každou návštěvu, každý den, musíme být připraveni předat část své energie a rozsvítit chvíli, kterou jsme s klientem. A to je mnohokrát velice těžké. “ řekl Mgr. jakub Cutych, vedoucí Charitní pečovatelské služby.
Významnou částí práce pečovatelek je jejich schopnost reflektovat přání a očekávání klienta s možnostmi pečovatelské služby. Pečovatelky či pečovatelé přinesou nákup, pomohou s hygienou, obléknou, mohu pomoci s přípravou stravy, s jejím podáním, s úklidem domácnosti, dovedou k lékaři...Mají svůj vyčleněný čas a zase jdou dál. Přidanou hodnotou je jejich lidskost a zájem, vlídnost, pohlazení, úsměv, a to i přesto, že jsou velice často vystavování situacím, spojeným se zdravotními problémy seniorů, pocity opuštěnosti, samoty, či smutkem nad ztrátou schopnosti postarat se o sebe a o svoji domácnost.
Závěrem jakub Cutych dodává: „Pečovatelská služba je jako berlička, která je pro člověka připravena. Je jen na něm, zda ji využije, nebo se vydá na cestu bez ní, s rizikem, že může upadnout. Přicházíme, abychom pomohli, odcházíme, abychom potěšili klienty jinde. Každá návštěva má smysl, není pro nás malé pomoci. Když se navíc staneme součástí jejich životů, hodnota a smysl naší práce pak stoupnou o stupínek výš. Jít s nimi jako rovnocenní partneři, nestát nad nimi, je smyslem domácí péče. "
Více o Charitní pečovatelské službě
