COVID v Domě Matky Terezy očima Lukáše Syrovátky

COVID v Domě Matky Terezy očima Lukáše Syrovátky

Už jsme to v únoru 2020 v Domě Matky Terezy - středisku sociálních služeb pro lidi bez domova tušili, ale i tak nás to všechny v březnu překvapilo svojí rychlostí a nutností vypořádat se s nastalou krizovou situací.

Během pár dní se pro naše charitní středisko a především pro naše klienty a pracovníky situace změnila tak, že bylo potřeba nasadit všechny psychické, a nakonec vlastně i fyzické síly v situaci, kterou nikdo z nás nezažil. Propracovanost našich metodik, postupů a manuálů nám nebyly nic platné. Nařízení státu, které vlastně říkalo  “lidé, venku se nezdržujte a můžete být pouze doma nebo v práci” trochu minulo naši cílovou skupinu, kterými jsou lidé bez domova. Ti jsou po většinu času venku, domov nemají a málokdo z nich má práci. Bylo znát, že klienti našich služeb nevěděli, co s nimi bude, a to už měli v hlavách obavy z neznámé nemoci, o které se dozvídali z médií.

V těchto dnech využívalo v Domě Matky Terezy naše služby okolo 80 klientů. Věděli jsme, že v tomto je nemůžeme nechat a poskytneme jim “domov”. V nouzovém stavu jsme museli upravit chod všech našich služeb (azylový dům pro muže, denní centrum, noclehárna, sociální rehabilitace). Ve všech službách vznikla povinnost denního měření teploty, mít zakrytá ústa a nos, dodržovat dvoumetrové rozestupy a využívat dezinfekci při mytí rukou. Pracovníci na službách dostali za povinnost dezinfikovat pravidelně dvakrát denně prostory a plochy na středisku a k tomu vždy vyvětrat. Díky naší cílové skupině jsme dezinfekcemi vybaveni vždy po celý rok, tak to ze začátku nebyl problém. Jiná situace byla ovšem s rouškami, tak jako v celé republice.

Službu sociální rehabilitace jsme kompletně uzavřeli a kolegyně se sešly v kreativní dílně a začaly pro pracovníky a hlavně pro klienty šít roušky. To byla jejich každodenní pracovní náplň po několik týdnů. Po té době jsme již měli zásobu ušitých roušek a klienti si mohli měnit u asistentů špinavé roušky za čisté. V noci jsme špinavé roušky prali a opět vraceli do oběhu.

Nejjednodušší rozhodnutí a nejméně bolestivé bylo v pobytové službě Azylový dům pro muže. Zde jsme zrušili příjem nových klientů do služby a stávající klienty jsme museli průběžně seznamovat s novými vládními opatřeními, která se často měnila v řádu dní a někdy i ze dne na den.

Ve zbývajících nízkoprahových službách - denní centrum a noclehárna jsme museli provést nejvíce změn. V průběhu dvou dní jsme vytvořili úplně nové manuály pro jejich chod a změnili využití jejich prostor. V první řadě jsme rozšířili otevírací dobu na nonstop. Během dne jsem měli pouze tři pauzy, kdy klienti nebyli uvnitř. Každé ráno po uzavření noclehárny a večer před otevřením jejím otevřením byla dvouhodinová přestávka na úklid. Po obědě jsme měli třetí, na půl hodiny, pro důkladné vyvětrání prostor a doplnění hygienických potřeb pro klienty.

Aby klienti nemuseli zůstávat venku mimo areál Domu Matky Terezy a potulovat se po městě, což bylo zakázané, vytvořili jsme na pozemku střediska malé stanové městečko z charitních stanů a stávajícího přístřešku, který jsme zakryli plachtami. Do stanů jsme zapůjčili sezení v podobě pivních setů. Takto vzniklý prostor jsme již pouze dovybavili popelnicemi na odpadky, venkovními popelníky a mobilní WC kabinkou. Prostory nocležen se změnili přes den na druhé denní centrum. I pro výdej jídla jsme ke kuchyni vytvořili dva vstupy, čímž jsme klienty rozdělili alespoň na dvě menší skupiny, které se vzájemně nepotkávaly. Ženám jsme umístili postele na tělocvičnu v prvním patře, kde vznikla nová dámská nocležna. Služba denní centrum má mimo ambulantní formy i terénní. Naši terénní pracovníci vyhledávali nadále klienty v terénu, předávali jim aktuální informace o situaci v republice, zásobovali potravinami, dezinfekcemi a čistými rouškami. Snažili se je motivovat k návštěvě našeho střediska, ale většina z nich zůstala ve svých příbytcích.

V této krizové situaci pro středisko jsem velmi ocenil naše charitní pracovníky. Jejich ochota, flexibilita, týmovost, soudržnost a nasazení byla v tu dobu k nezaplacení. Nevěděli jsme, co nás čeká, neměli jsme v prvních dnech ochranné pomůcky, a přesto všichni chodili do práce a podíleli se aktivně na změnách nastavení služeb a vycházeli vstříc našim klientům, chápali, v jaké situaci se ocitli.

U našich klientů byly znát obavy z budoucích dní. Už jenom proto, že jsou klienty našich služeb. Mají problémy fungovat ve společnosti a začínali být bezradní, v domnění, že se ambulantní nízkoprahové služby zavřou. Když jsme seznámili naše klienty se změnami služeb, přijali to s úlevou a pochopením pro dané změny. V průběhu času se novým změnám rychle přizpůsobili a dokázali spořádaně fungovat v novém režimu našeho střediska.

V mém ohlédnutí za rokem 2020 v Domě Matky Terezy jsem ještě nezmínil důležité a často pro nás neznámé lidi. Dobrovolníky z řad veřejnosti, kteří nám v začátku koronavirové pandemie nosili do střediska různé dary od látkových roušek, ochranných štítů, dezinfekcí až po potraviny. Bez nich by to bylo o hodně těžší zvládnout.

Jarní vlnu koronaviru jsme zvládli s klienty bez pozitivních jedinců na COVID -19. V létě jsme si odpočinuli na dovolených a bohužel od konce září jsme oprášili manuály z jara a pokračujeme v nich s drobnými změnami až do dnešních dní. Až na konci roku 2020 se mezi pracovníky a klienty objevil koronavirus. Díky tomu jsme si prošli a stále ještě procházíme dlouhodobou karanténou celého střediska. Stále vidím u kolegů ochotu, soudržnost a týmovost, se kterou pracují a pomáhají sobě navzájem a našim klientům. Ale ta únava z posledních měsíců je opravdu veliká.

A jak jsme na tom v roce 2021? Odposlechnul jsem si v městské dopravě část hovoru skupiny současných teenegerů: "Všichni se tváří ňák divně, nikdo se ke mně nemá vlídně. To venku chodí ňáký hobbit? Ne, je to stále stejný Covid !!! "

Ti z nás, kteří měli minimální příznaky Covidu, a tak trochu nás to “štrejchlo”, jsme měli větší štěstí než ti, kteří měli Covidu doslova plné plíce. Nezapomeňme na ty, kteří boj s nemocí nezvládli a žijme tak, jako by to bylo naposledy. :-)

Napsal Lukáš Syrovátka, zástupce vedoucí Domu Matky Terezy

ilustrační foto Dům Matky Terezy

 

 

Lukáš Syrovátka

Provozní koordinátor Domu Matky Terezy, střediska sociálních služeb pro lidi bez domova
Tel.: 495 218 934 E-mail: ZfGjGK7%WkvDR6a4Ys