12. dubna 2023
Aktuálně Dom. hospicová péče
Péče o umírající v domácím prostředí byla součástí služeb hradecké Oblastní charity od začátku její existence. Vize komplexně vymezit pravidla pro péči v domácím prostředí, vytvořit multidisciplinární tým a zapojit hospicové sestry, lékaře paliatry, sociální pracovnice, psychologa, případně i duchovního a dobrovolníky se však stala skutečností až se vznikem Domácí hospicové péče v roce 2013.
Každý projekt má své nadšence, i za myšlenkou umírání doma byl před deseti lety tým odborníků, zdravotníků a nadšenců, kteří kromě odborných či finančních úskalí, řešili i nedůvěru a obavy z tabuizovaného a nepopulárního tématu smrti a umírání v domácím prostředí.
„Čas ale prověřil, že péče v domácím prostředí je pro umírající nemocné pacienty nejšetrnějším řešením, vzhledem k jejich věku, zdravotnímu a psychickému stavu.“ řekla první vrchní sestra Domácí zdravotní péče Bc. Viera Ivanovová, která se výrazně zasloužila o vznik domácí hospicové péče na Hradecku a která fungovala jako klíčový kontakt v jednáních mezi úřady, Fakultní nemocnicí HK, lékaři paliatry a Oblastní charitou Hradec Králové.
Do nově vzniklého týmu se zapojila i zdravotní sestra Mgr. Anna Michlová, která je aktuálně vedoucí sestrou a kterou jsme požádali o rozhovor.
Jste v domácí hospicové péči od jejího začátku, jaké vnímáte změny?
Pozitivních změn je celá řada a nejen uvnitř naší domácí hospicové péče, ale i v celorepublikovém kontextu je výrazné zlepšení stran informovanosti i rozvoje paliativní a hospicové péče. Díky tomu je od roku 2018 za určitých podmínek domácí hospicová péče plně hrazená pojišťovnami, dostupnějšími se stali i paliativní konzilia odborným týmem ve vlastním sociálním prostředí pacienta, také zajíždíme i do domovů pro seniory. Zlepšilo se i materiálové vybavení, nově máme přenosný ultrazvuk, který snadno odhalí skryté obtíže u pacientů a lékaři i sestry je můžou efektivně a rychle vyřešit. Výrazné zlepšení vnímám i v komunikaci a spolupráci jak s praktickými lékaři, tak odbornými lékaři z dalších zařízení. Velkým přínosem je vznik a fungování nemocničního paliativního týmu ve zdejší Fakultní nemocnici HK. Pacienti i rodiny jsou lépe nastaveni a zvýšila průměrná doba péče u nás v domácí hospicové péči. Nedílnou součástí služby je i Poradna domácí hospicové, která zahrnuje sociální poradenství včetně služeb terapeuta a duchovních, která může začít poskytovat své služby již před vstupem do domácí hospicové péče.
Je sociální práce tak důležitá?
Ano, je nezbytnou součástí. Kromě odborného poradenství před, během péče, a i po úmrtí, je součástí i provázení nejen pacienta, ale i jeho blízkých. Naše práce smrtí nekončí. Kolegyně z Poradny domácí hospicové péče nabízejí své služby i v dalším důležitém období, a to je období truchlení.
Co je ještě z Vašeho pohledu důležité pro pacienta
Aby se postupovalo dle přání pacienta, a ne dle přání blízkých či zdravotníků, takže za klíčovou považuji pravdivou informovanost již v průběhu života s diagnózou, a ne až při vstupu do domácí hospicové péče. A pak, aby pacient, který si přeje dožít doma nebo v domově pro seniory získal veškeré informace a dostupné služby včas. Aby se stihly vyřešit obtíže, které postupující nemoc přináší a byl ještě prostor a chuť prožít hezké chvíle.
Smutek, bolest, umírání, jak vše psychicky zvládáte?
Jako pomáhající profese jsme tomuto kontaktu častokrát vystavováni už i během studia, tudíž možnost odborně pomoci doma je vlastně obrovsky úlevné i pro nás. Péče o nevyléčitelně nemocné není jen o smutku. Každý náš pacient má svůj příběh, a pokud nás do něho pustí, jdeme ho s ním. Zažíváme i příběhy, kde se daří plnit poslední přání, nejen někoho ještě potkat, vidět svého domácího mazlíčka, po letech se usmířit, ale i největší přání, a to přání zemřít doma. Čas prožitý s umírajícími pacienty a jejich rodinami nás obohacuje nejenom jako zdravotníky, ale především jako lidské bytosti. Vnímáme lidskost, lásku, pokoru, jsme často přítomni veliké odvaze a obětavému nasazení milujících rodin. K odchodu blízkého člověka přirozeně patří smutek, žal bolest. V naší péči však vídáme i projevy štěstí, radosti, spokojenosti i úlevy, že jsou všichni doma a spolu. Častokrát je však i tato služba náročná, cestování auty v každém počasí a denní i noční dobu, různé domácí podmínky i manipulace s těžkými věcmi, ale stojí to za to.
Plánujete oslavit 10. výročí?
Plánujeme řadu akcí, nejbližší se koná 19. dubna ve Studijní vědecké knihovně. Jedná se o promítání českého úsměvného filmu BUKO o ženě, koni a vztazích, jež je pozvánkou k následné diskuzi o doprovázení nevyléčitelně nemocných v domácím prostředí. Akce začíná v 17 hodin přátelským setkáním se zdravotními sestrami a lékaři paliativní péče. Začátek promítání filmu v 18 hodin, vstup je zdarma. Rádi bychom se zde také potkali a poděkovali lidem, kteří byli součástí naší práce, zdravotníkům kolegům a kolegyním, lékařům, všem spolupracovníkům a i mnoha podporovatelům, nejen z klubu Přátelé domácí hospicové péče.
Co říci závěrem?
Téma umírání v domácím prostředí může být obestřeno různými mýty, emocemi, strachem ze sebe sama, i o milovaného, ale také obavami z celkového průběhu. Péče o nemocného doma vyžaduje obrovské nasazení, ale je-li to jen trochu možné, stojí to za to. Zároveň žijeme v zemi, kde pomoc je již dostupná a na vysoké úrovni.
Děkuji za rozhovor.
