14. února 2018
Aktuálně sociální poradenství
Pracovníci Poradny pro lidi v tísni nabízí pomoc lidem v tíživých krizových situacích. Jedním z nejčastějších důvodu vyhledání jejich pomoci je zadlužení, exekuce, platební neschopnost či insolvence.
Robert byl úspěšný mladý muž.
Měl relativně vše. Dobrou práci, atraktivní manželku, dvě zdravé a chytré dcery. Společně bydleli ve vilové čtvrti u matky manželky, každý rok jezdili na dovolenou k moři. Občas si „na přilepšenou“ vzali nějaký menší úvěr, který v té době hravě zvládali splácet. Vše se změnilo, když Roberta na cestě do práce smetlo auto řidiče, který mu nedal přednost. Robert utrpěl těžká zranění, několik týdnů byl v umělém spánku.
Čekala ho dlouhá rekonvalescence a i přesto mu zůstaly trvalé zdravotní následky. Špatně chodí, má vadu řeči, deprese … Přišel o zaměstnání, pobíral jen dávky nemocenské péče.
Pro atraktivní manželku přestal být „mrzák“ bez výdělku dobrou partií a pro tchýni rovněž. I dcery se za otce před spolužáky styděly. Roberta vyhodily z vily, následoval rozvod. Bez majetku, jen s igelitkou a pár věcmi se ocitl na ulici. Chvíli přespával u kamarádů, nakonec skončil v azylovém domě.
Nemocenská a později nízký invalidní důchod ho nutily brát si rychlé půjčky, aby mohl hradit výživné, které mu vyměřil soud na dcery. Rovněž některé dluhy z manželství šly výhradně za ním. Smlouvy byly psané pouze na jeho jméno. Robert se dostával do začarovaného kruhu. Nemohl najít práci. "V ošuntělém oblečení, s viditelným tělesným handicapem, s trvalým bydlištěm na Magistrátu města, bez mobilu, počítače a bankovního účtu těžko uspějete na nějakém výběrovém řízení“, říká Robert.
Přesto to nevzdal, zkoušel prodávat Nový prostor, chodil na jednorázové brigády, Výdělek byl však mizivý. Jak šel čas, dluhy narůstaly o pokuty, úroky, penále, náklady řízení. Exekutorský vykonavatel se objevil dokonce i na azylovém domě. Jediné co poctivě Robert platil, byly alimenty. Nechtěl soudně žádat ani o jejich snížení, i když by mu bylo zřejmě vyhověno. „Chci holkám dopřát i kdybych měl být pod mostem“, říkal. Ttakto to trvalo více než rok a půl. Robert dostal práci. Nebylo to zpočátku nic moc. Úklid ve výrobní hale a u balící linky. Za minimální mzdu, na zkušební dobu na 3 měsíce.
Byl rád i za to.
Snažil se, vedoucí provozu si ho chválil. Takhle uklizeno prý ještě neměli ! V době dovolených došlo k výpadku pracovníků na balící lince a vedoucí nabídl Robertovi, zda to nechce vyzkoušet. Samozřejmě ! Práce mu šla od ruky a už na lince zůstal. Radost mu nezkazila ani exekuce na plat. Počítal s tím, že to jednoho dne musí přijít. Spolubydlící na azyláku se mu smáli. „Proč chodit do práce, když to, co vyděláš vezme exekutor ?“ Robert věděl, že musí změnit bydliště, prozatím na ubytovnu a pak se uvidí… Paní z účtárny, u které se začaly hromadit exekuční příkazy poradila Robertovi, ať vyzkouší, zda by pro něj nebylo řešením oddlužení ( osobní bankrot).
Robert navštívil Poradnu, Následovalo několik setkání. Podařilo se zmapovat všechny pohledávky a doložit potřebné podklady pro zpracování návrhu a jeho přílohovou část. Podmínky splňoval, oddlužení bylo povoleno a následně byl schválen splátkový kalendář. Robert si našel podnájem, v práci je spokojen, smlouva mu byla prodloužena na dobu neurčitou.
I když ho čeká těžkých pět let splácení a život s minimálním příjmem, bude mít klid od vymáhacích společností a exekutorských úřadů, dlužné částky se již nebudou navyšovat. Robert má tak reálnou šanci dostat se z dluhové pasti a začít nový život.
