2. září 2024
Aktuálně Intervenční centrum
Násilí u osob vyššího věku může mít řadu podob. Často zůstává opomíjené a je také velmi obtížně řešitelné. Senioři prožívají velké pocity studu, v případech mezigeneračního násilí také viny. Obvykle také nemají dostatek zdrojů a informací, jak situaci řešit. Pod násilím na seniorech si často laická i odborná veřejnost představí mezigenerační násilí – tedy násilí, kterého se dopouští nejčastěji děti či vnoučata seniora. Násilí se ale může dopouštět i jiná blízká osoba. Mezi seniory dochází také k násilí partnerskému, které je ještě více skryto
Příběh paní Dany ukazuje, jak těžké volbě můžeme při řešení násilí čelit
Dana v dobré víře pomohla svému synovi, když se s rodinou dostal do bytové nouze. Myslela hlavně na vnoučata, které často hlídala. Vzala je k sobě domů. Syn s manželkou začali s radikální rekonstrukcí, často bez souhlasu. Snacha začala být směrem k Daně vulgární, zmiňovala, že se jí zdá, že trpí demencí. Přidaly se různé naschvály i fyzická agrese – strkání, facky, a to i před vnoučaty. Syn dělal, že situace nevidí. Dana byla zoufalá. Uvědomila si, že snacha projevovala násilné chování už dříve. Dana se nakonec svěřila své kamarádce. Ta jí nasměrovala na IC, kde našla odvahu a začala situaci řešit. Po dalším incidentu zavolala policii, ta snachu vykázala ze společného obydlí. Dana za pomocí IC podala návrh na předběžné opatření a konala další právní kroky. Pořád ale věřila, že syn se vzpamatuje a něco udělá. Nestalo se. Dana se bála, že už neuvidí vnoučata. I přesto dotáhla vystěhování syna a rodiny ze svého domu. Věří, že je důležité vnoučatům ukázat, že násilí není v pořádku a doufá, že jednou vnoučata situaci pochopí. Její obavy se ale naplnily, aktuálně nemá s vnoučaty kontakt.
Věk násilí často nezastaví
Jitka prožila v manželství 25 let, násilí propuklo velmi rychle po svatbě. To Jitku šokovalo, ale věřila, že se manžel změní. To se ale nestalo. Velmi se styděla, měla pocit, že selhala jako manželka. Když se svěřila rodičům, řekli, že žena musí něco vydržet. Násilí střídaly hezké okamžiky, které Jitku mátly. Do vztahu se narodily děti. To na nějakou dobu situaci uklidnilo. Násilí se ale rychle vrátilo do starých kolejí. Čas utíkal, Jitka si občas vyčítala, čeho jsou děti svědky, ale měla pocit, že není cesta ven. Zvykla si, že urážky a facky jsou běžné, smířila se s tím, že manžel ji chce mít hlavně doma, tak raději kromě práce nikam nechodila. Čím byl manžel starší, tím byl horší, ubývaly mu síly z důvodu nemoci, tím, více se neovládal. Docházelo k vážným fyzickým atakům. Jitka byla vyčerpaná, snažila se svěřit alespoň společným přátelům, ale ti spíše odsoudili ji. Její muž je přece nemocný a v tomhle věku už přece nebude opouštět manžela. Jitka měla pocit, že o manžela má povinnost pečovat. Jednoho dne ale manžel napadl Jitku tak, že jí policejní hlídka, kterou zavolali sousedé, musela přivolat záchrannou službu. Pro Jitku nastal zlom, manžel byl následně za násilí, které páchal dlouhé roky odsouzen. Jitka začala nový život, ale dopady života v násilí už jí budou provázet.
I příběhy z našeho centra ukazují, jak složitá může být cesta z násilí. Ale ukazují také naději na řešení. Důležité je najít odvahu vyhledat pomoc třeba u nás v Intervenčním centru. Naše služby jsou zdarma a mohou být anonymní. V případě zájmu o konzultaci je nejlepší ozvat se na tel. linku 774 591 383, pokud nebudeme moci hovor hned přijmout, ozveme se v nejbližší době zpět.
