4. listopadu 2021 Aktuálně Intervenční centrum

Dopady covidu na domácí násilí s odstupem času

Ukazuje se, že otázka, jak covid ovlivnil domácí násilí, je stále velmi aktuální. Otázku dostávám ze strany laické i odborné veřejnosti. Období covidu ukázalo, že v ČR stále panuje nejednoznačnost v tom, co je vlastně domácí násilí a jak rizikové může být toto téma zjednodušovat. Média plnily články o nárůstu domácího násilí. Nikde už ale nebylo vysvětleno, jaké podoby násilí se tím myslí. Na jedné straně to přineslo zvýšení zájmu o téma domácího násilí, na druhé straně obraz, že pomoc není dostupná a znovu se dostalo do popředí téma nejednoznačnosti definice domácího násilí.

Za naši službu Intervenční centrum, která fungovala i po celou dobu nouzového stavu, můžeme na základě statistických dat konstatovat, že za dobu nouzového stavu jsme zaznamenali zvýšený počet nových případů, které jsme oslovili s nabídkou pomoci po vykázání Policií ČR i těch, které naši pomoc vyhledaly samy.

Domácí násilí je velmi komplikovaný jev, a proto je nutné rozlišit, o jaké případy se jednalo především. V rámci našeho kraje se jednalo zejm. o případy, které se zjednodušeně řadí do kategorie tzv. situačního násilí v soužití (incidenty, které se odehrály pod vlivem zvýšeného stresu a často ve spojení s užíváním návykových látek, které byly následně řešeny v přestupkové rovině). Také se nám tzv. do ruky dostávalo více případů mezigeneračního násilí, kdy oběťmi jsou rodiče nebo prarodiče, nejčastěji ze strany synů a vnuků. Zvýšený počet případů vykázání je ale také nutné vnímat jako odraz velmi dobré práce Policie ČR, která v domácnostech zasahovala.

Nárůst případů závažného domácího násilí (nebo tzv. klasického domácího násilí) jsme nezaznamenali.  Závažné domácí násilí je tak komplikovaný jev, že pouze nouzový stav sám o sobě není jeho příčinou, ale může být faktorem, který situaci zhoršuje a komplikuje. Situace většiny obětí, které s násilnou osobou žily v domácnosti, se pochopitelně zhoršila a oddálila se možnost ukončení násilného vztahu kvůli nejistotě z toho, co covid přinese. Trestní i jiná řízení se protahovala.

Jako pracovníci jsme se potýkali s dosud neznámými situacemi u našich stálých i nových klientů, které pro nás byly nové, a museli jsme vymýšlet, jak se s nimi popasovat.

Příklady toho, co jsme v době covidu řešili:

• Izolace/ Karanténa navždy….zneužívání nemoci jako výmluvy - Daniela (45 let) pracuje jako prodavačka, stará se o tři děti, exmanžel byl odsouzen pro trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí. Již je na svobodě, trest vykonal. Do dnešního dne se nepodařilo upravit majetkové poměry, což znamená velkou bariéru pro to, aby Daniela mohla začít žít nový důstojný život. Exmanžel se neustále omlouval ze soudních líčení s odkazem na karanténu a izolaci. Daniela ho ale opakovaně viděla v obchodě, na ulici…. Bohužel tuto výmluvu využívá pro každé další jednání a Daniela zůstává bezmocná a spolu s ní i soud.
• Není úniku - Situaci paní Pavly (50 let) bych shrnula slovy ,,není úniku“.  To bylo příznačné po dlouhou dobu nouzového stavu. Pavla, 50 let, je rozvedená a pracuje roky ve školství. Dlouhodobě řeší potíže se synem, který se vůči ní dopouští slovní i fyzické agrese. V době covidu spolu zůstali uvězněni doma, synovi se posílily paronoidní myšlenky s ohledem na tlak a obavu z covidu, Pavla nemohla docházet do práce, celá situace se tím vyhrocovala.
• Covid jako zdroj lítosti …strach o manžela - Marii (55 let) situaci covid také zkomplikoval, ještě víc posílil její pocit lítosti vůči manželovi, který už řadu let bojuje se závislostí na alkoholu.  Roky nemá její manžel agresi pod kontrolou – dopouští se vulgarit, deptání, naschválů, výhružek ublížením na zdraví, opak. fyzické ataky (škrcení). Policie ČR v domácnosti zasáhla, učinila vykázání. Paní Marie ale začala manžela litovat, že nemá kam jít kvůli covidu, že se někde nakazí a ona si to bude vyčítat. Ochranu, kterou jí pomohlo IC prodloužit, sama aktivně na soudu ukončila a manžela vzala zpět.  Situace se zakrátko opakovala.
• Přijede mi někdo pomoc? - Daniela (45 let) a Ivan (50 let) řeší dlouhodobě potíže se synem, který se vůči nim opakovaně dopouští agrese.  Paní Daniela se řadu let léčí na psychiatrii. Oba se odhodlávají činit kroky směrem k vystěhování syna. V době nouzového stavu oba onemocněli covidem, syn násilí ještě stupňoval, oba se báli volat policii, měli strach, že policie nepřijede, když jsou nemocní. COVID ještě prohloubil psychické potíže klientky a tím snížil odvahu pro řešení situace se synem.

Další střípky…..

• Jana – z důvodu opatření nemohla mít u soudu podporu v podobě doprovodu
• Hana – neměla hlídání pro děti (v době nejpřísnějších opatření), když potřebovala podstoupit soudně znalecké posudky
• Iveta byla karanténě a řešila, jak odešle na soud  návrh s ochranným opatřením
• Leona a Irena zažily netradiční průběh soudně znaleckých posudků, který byl ještě náročnější než obvykle
• Klára, Tereza a jistě mnoho další samoživitelek řešilo, jak finančně přežít, když nemohly nastoupit do zaměstnání díky uzavření mateřských škol…
• Alena – z důvodu opatření Covidu vyslýchána na dvoře policie

ČÍSLA SROVNÁNÍ

Autorka článku Mgr. Kateřina Forejtková, vedoucí Intervenčního centra pro osoby ohrožené domácím násilím

Děkujeme za podporu sociální služby Intervenční centra, která je podopřena v rámci projektu Služby sociální prevence v Královéhradeckém kraji VI. Tento projekt reaguje na měnící se sociální podmínky, posiluje kapacity vybraných služeb a přispěje k inovaci způsobu jejich poskytování. Cílem projektu je zajistit dostupnost vybraných sociálních služeb přispívající k   zapojení cílových skupin do společnosti - do ekonomického, sociálního a kulturního života společnosti.